Názvem „syndrom suchého oka“ označujeme komplex řady subjektivních obtíží a klinického nálezu, jejichž příčinou je snížené množství a kvalita slz. Pokud není oko dostatečně zvlhčované slzami, osychá oční povrch a pro pacienta to znamená řadu někdy velmi obtěžujících obtíží.
Mezi nejčastější příznaky tohoto onemocnění patří řezání a pálení očí, pocit cizího tělíska v oku, pocit těžkých víček, únavy očí, světloplachost. Někteří lidé si stěžují na občasné zamlžování vidění, které obvykle po intenzivnějším zamrkání ustoupí. Oči mohou být klidné, ale také zarudlé až červené. Velmi často pacienti udávají, že paradoxně hodně slzí. Toto slzení je ovšem reflex, kterým reagujeme na podráždění očí.
Příčinou poruchy očního povrchu a slzného filmu je snížená produkce slz žlázkami na očních víčkách nebo zrychlené odpařování slzného filmu z povrchu oka, často se jedná o kombinaci obou příčin. Tyto odchylky mohou mít původ v abnormalitách očních víček, mohou souviset s poruchami mrkání nebo mohou být součástí řady celkových onemocnění.
Často ale žádnou takovou souvislost nenajdeme. Dnes už se syndrom suchého oka považuje téměř za civilizační chorobu, která souvisí s naším životním stylem, zaměstnáním nebo prostředím, kde se běžně pohybujeme.
Léčba onemocnění očního povrchu je dlouhodobá, někdy celoživotní a vyžaduje spolupráci mezi lékařem a pacientem. Spočívá obvykle v péči o oční víčka a aplikaci očních preparátů určených ke zvlhčování očí.
Pokud vás trápí dlouhodobě pocit nepohody v očích, může se jednat o syndrom suchého oka. V takovém případě je na místě absolvovat oční vyšetření. Vyšetřením zjistíme stav slzného filmu a očního povrchu a na základě výsledků doporučíme optimální postup pro zvládnutí obtíží.
